Dotek mi zachránil život

Madelaine a Lilly jsou dvojčata. Žijí v Hamburku v Německu, milují hip-hop a jsou doslova spřízněné duše. Už od narození jsou nerozlučné. Jedním z důvodů je fakt, že Lilly zachránila své sestře život.

Dramatický začátek života

Na celém světě se každý rok narodí předčasně zhruba 15 milionů dětí. Lilly a Madelaine se narodily dříve o 9 týdnů. Obě byly umístěné do inkubátoru, kde byly připojené na ventilaci a bojovaly o svůj život. Šance na přežití Madelaine však byla o něco nižší, narodila se totiž s nemocným srdíčkem.

Když se díváte na své novorozenecké fotky, jak se cítíte? Poznáváte se, nebo máte pocit, že koukáte na někoho cizího?

M: Fotky tak trochu charakterizují to, jaký vztah se sestrou máme. Stále jsme všude spolu. Máma s tátou s námi často mluví o tom, jak těžké byly první týdny našeho života. Málem jsme zemřely, ale naštěstí jedna zdravotní sestra dostala nápad, dát nás vedle sebe do inkubátoru.
L: V něm jsme se objímaly a naše malé prstíky se neustále dotýkaly. Od té chvíle se náš stav začal lepšit. Madelaine nakonec začala dýchat sama a její nemocné srdíčko se uzdravilo.
M: Naše maminka byla příliš slabá na to, aby nás navštěvovala na novorozeneckém oddělení. Měla o nás obrovský strach. Tatínek nás vždy vyfotil na polaroid. Ale není toho na něm moc vidět. Byly jsme malinké a všude byly samé hadičky.

„Naši přátelé s oblibou říkají, že není normální, jak moc jsme si blízké.“

Lilly

Nerozlučná dvojka

Pouto, které mezi vámi je, vzniklo již při narození?

L: Všichni naši přátelé tvrdí, že nikdy nepotkali dvojčata, která by k sobě měla tak blízko jako my dvě. Stále říkají „To není možné, jak jste nerozlučné.“ Málokdy se stane, že se nevidíme déle než hodinu. A když už k tomu dojde, vzájemně si chybíme.
M: Neustále se o Lilly bojím. Když lyžujeme nebo jezdíme na kole, musím ji mít stále na očích.
L: Dnes si jsme stejně blízké, jako když jsme se narodily. Každý den se objímáme a naše pouto jen tak něco nerozdělí.

ČAS UTÍKÁ, NAŠE POUTO SÍLÍ

„Předtím jsem to věděla jako matka, teď se mi to potvrdilo jako lékařce: Dotek má léčivé účinky.“

Dr. Tzipi Strauss

Vedoucí neonatologické kliniky v lékařském centru, Tel Aviv, Izrael

Když se věda potká se zázrakem

Klokankování začalo v kolumbijské Bogotě v 70. letech minulého století. Tehdy se tak řešil nedostatek inkubátorů a vysoká míra úmrtnosti a infekcí u předčasně narozených miminek. Maminky byly vyzývány k tomu, aby si své novorozence přikládaly přímo na kůži nejen během kojení. Míra úmrtí i nemocí rapidně klesla. V následujícíh letech probíhaly studie, které mnohé benefity klokankování potvrdily. Mezi nejznámější účinky patří prevence kardiorespiračních onemocnění, teplotní stabilita, lepší spánek, klidnější chování a další.

Masáž nohou jako prevence proti selhání dechu u předčasně narozených dětí

Dotek připomíná novorozencům, aby dýchali. V nemocničním shonu je však těžké dopřát každému miminku tolik kontaktu, kolik potřebuje. Vědci v Lipsku nyní přišli s metodou, která tento dotek simuluje. Po úspěšných studiích se nyní shánějí dary a finance na testování a další vývoj.

Dotek mi zachránil život

Tito lidé se podělili o svůj příbeh o tom, jak jim dotek pomohl v životě.

Sandra, Německo

Náš syn se narodil o 12 týdnů dříve. Celých 9 týdnů musel být hospitalizován na novorozeneckém oddělení. Každý den jsme si ho přikládali tělo na tělo, abychom mu poskytli pocit tepla, bezpečí a lásky. Tato metoda se nazývá klokankování a i díky ní je náš dvouapůlletý chlapeček dnes zdravý a šťastný.

Richard, USA

Jednoho dne jsme šli s přítelkyní na procházku k řece Delaware. Rozhodl jsem se brodit řekou. Některé kameny v řece byly ale kluzké. Na jednom mi podklouzla noha a já jsem spadnul. Zajel jsem pod hladinu a nemohl popadnout dech. Z posledních sil jsem zdvihnul nahoru pravou ruku a najednou jsem ucítil, jak mě za ni někdo chytá. Byla to mladá žena, která zrovna stála opodál. Nedařilo se jí mě vytáhnout, ale zničehonic jsem ucítil další ruce a v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem jen o kousek uniknul smrti. To byl moment, kdy mi došlo, jak je dotek v našem životě důležitý.

Lisa, Německo

Naše miminko přišlo na svět uprostřed lockdownu, takže manžel nemohl být u porodu. Už dva dny jsem měla porodní bolesti, pravidelně jsem chodila na kontroly, ale stále se nic nedělo. Cítila jsem se na všechno sama. To se změnilo, když si mě do péče vzala nová porodní asistentka. Při pozdravu mě pohladila po zádech. Sice to bylo malé gesto, ale dodalo mi sílu a naději, že to celé zvládnu.