Lidský dotek v době pandemie Covid-19

Lidský dotek v době celosvětové pandemie: Dopady

Pandemie Covid-19 změnila život úplně všem. Dětem, dospělým, mladým, starším. Ovlivnila náš osobní, ale i profesní život, socializaci a dokonce i běžné nakupování. Žádná z těchto oblastí ale nebyla ovlivněna tak moc, jako naše chování k sobě navzájem.

„Tři ze čtyř respondentů uvedli, že si díky izolaci uvědomili, jak moc je fyzický dotek důležitý pro zdraví.“

Doteky během pandemie: Omezené, ale důležitější než kdy dříve

Studie prokázala, že dotek je velmi důležitý pro lidi po celém světě, a to možná i právě kvůli pandemii. Podle loňské studie si 87 % respondentů myslí, že lidský dotek je klíčem ke šťastnému a spokojenému životu. Podle letošní studie si to myslí 88 % dotazovaných. Tři ze čtyř respondentů také uvedli, že díky pandemii si uvědomili, jak moc je fyzický kontakt důležitý pro zdraví. Jak ukazují data, stále více si uvědomujeme prospěšnost doteků na naše psychické i fyzické zdraví.
„Více než dvě třetiny respondentů uvedly, že v současné době je mnohem více překážek, které nám brání v sociálním kontaktu, než o rok dříve.“

Nové bariéry, které nám brání ve fyzickém kontaktu

Před pandemií mezi příčiny nedostatku fyzického kontaktu patřily sociální normy. Lidé nevěděli, jaká míra kontaktu je vhodná a kdy. Nové výsledky ukazují, že dnes už se tyto bariéry pomalu prolamují. I tak ale více než dvě třetiny respondentů uvedly, že dnes je mnohem více překážek bránících fyzickému kontaktu než kdy dříve. Lidé jsou více doma a doteky dnes představují spíše riziko nákazy.  

Čtyři z pěti respondentů uvedli, že se v současné situaci snaží vyhýbat fyzickým kontaktům, jako jsou například potřesení rukou, líbání nebo objímání. To platí zejména v zemích, které jsou nemocí Covid-19 zasaženy nejvíce: Tedy pro Brazílii, Jižní Afriku, Itálii a Francii. 

Celosvětový výzkum fyzického kontaktu během pandemie

Spousta respondentů uvedla, že míra fyzického kontaktu u nich opadla jak v rodinném kruhu a u blízkých přátel, tak i co se týče kolegů, sousedů a známých. Třetina uvedla, že ke snížení došlo zejména v užším kruhu, zatímco 40 % dotazovaných se shodlo na tom, že větší propad zaznamenali ve vnějším kruhu. Omezení kontaktu ve vnějším kruhu se dalo očekávat, přeci jen teď více zůstáváme doma a snažíme se s nikým nepotkávat. Omezení kontaktu v užším rodinném kruhu se na první pohled může zdát jako nesmysl, ale ne, když se na vše podíváme zblízka. Spousta lidí totiž žije se svými prarodiči nebo nemocnými příslušníky domácnosti, které se nyní snaží chránit právě izolací v jiné časti bytu nebo domu. Polovina Italů uvedla, že u nich kontakty v rámci širšího okruhu přátel poklesly oproti roku 2019. V Jižní Koreji vnímá pokles 49 % populace, v Jižní Africe méně kontaktů s přáteli přiznává 46 % dotazovaných. 

Překvapilo nás, že polovina dotázaných odpověděla, že míra fyzického kontaktu se u nich během pandemie nezměnila. Že se nezměnilo množství kontaktů v úzkém okruhu blízkých uvedlo 46 % respondentů, u širšího okruhu kontaktů to bylo 51 % dotázaných. Abychom pochopili, proč tomu tak je, museli jsme se na data podívat blíže. Výsledkem byly pozoruhodné geografické rozdíly v míře fyzického kontaktu. V Německu, Austrálii, Velké Británii a USA se množství fyzického kontaktu změnilo méně než v jiných zemích. V Německu téměř dvě třetiny lidí uvedli, že se míra kontaktu se širším okruhem přátel nezměnila. V Austrálii, Velké Británii a USA uvedla více než polovina respondentů totéž. Jedním z možných vysvětlení je, že tyto země jsou z pohledu doteků a kontaktů spíše podprůměrné. Lidé se více ostýchají a dotekům až tak často nedochází. 

Mladí lidé a rodiče samoživitelé se nám svěřili s tím, že i přes veškerá opatření dále vyhledávají kontakty ve svém vnějším kruhu známých a přátel. To potvrzuje, že je u nich touha po kontaktu vyšší než strach z nemoci a ohrožení.

A na závěr jedna dobrá zpráva. U lidí žijících v domácnostech s alespoň jedním dítětem nebo teenagerem míra fyzického kontaktu vzrostla. Je to tím, že rodiny tráví čas spolu doma a mají k sobě blíž.
“Isolation makes me realize how important touch is for our health.”

„Díky izolaci si uvědomuji, jak moc je dotek důležitý pro mé zdraví.“

58%

„Kvůli izolaci toužím po doteku stále více.“

49%

„Kvůli izolaci se cítím nejosaměleji za celý svůj život.“

59%

„Fyzický kontakt mi velmi chybí, po pandemii si to musím vynahradit.“

72%

„Izolace mě donutila zamyslet se nad tím, jak často se dotýkám ostatních.“

„Kvůli izolaci se každý druhý člověk na planetě cítí velmi osaměle.“

Lidé žijící sami pociťují nedostatek obejmutí

Poměr mezi těmi, kdo se cítí osaměle a těmi, kteří se osaměle necítí.
„Přeji si, abych si mohl užít více objetí od jiných.“
 

Deprimovaní a opuštění: Lidé žijící bez partnera a lidé 50+

I když můžeme pozorovat rozdíly v přístupu jednotlivých zemí a národů k pandemii Covid-19, průzkum NIVEA ukazuje, že významnou roli hraje hned několik faktorů. Vliv na zvládání aktuání situace má věk dotyčného, to, zda žije sám, nebo s dalšími lidmi, jestli má děti, i to, jaký je jeho majetek. To vše hraje roli a ovlivňuje nejen jeho fyzické a psychické zdraví, ale i to, jak moc je v kontaktu s ostatními. 
 

 

Osamělí lidé

První skupina, která je velmi negativně ovlivněna pandemií, jsou lidé žijící sami. Podle celosvětového průzkumu je těchto lidí velmi mnoho a každý druhý uvedl, že se v této chvíli cítí osamělejší než kdy předtím. Naše data také ukazují souvislost mezi pocitem osamělosti a nedostatkem dotyků. 81 % respondentů žijících osamoceně uvedlo, že touží po větší míře fyzických dotyků a kontaktů. U lidí, kteří nežijí sami, to bylo pouze 45 %. Výše zmíněné se pak dále prohlubuje se zvyšujícím se věkem.
 

Lidé žijící ve velkoměstech

Souvislost mezi osamělostí a absencí dotýkání se je zvlášť patrná v zemích, kde je menší množství fyzických kontaktů společenskou normou. 9 z 10 Němců, kteří se často cítí osaměle, touží po větší míře dotyků. Mezi Němci, kteří pocity osamělosti netrpí, pak po více objetích a dotycích touží jen 43 % dotazovaných.  

V Austrálii, Velké Británii, USA a Jižní Koreji byli rozdíly mezi osamělými a těmi, kteří se osaměle necítí, jen o trochu nižší, přesto stále vysoké. Okolo 40 %.

V zemích, kde je dotýkání se součástí společenského života, pak tak velký rozdíl mezi těmi, kteří žijí osaměle, a těmi, kteří osamělí nejsou, není. I osaměle žijící lidé tu nedostatkem dotyků netrpí.

Co z toho plyne? Zařaďme i letmé dotyky do každodenního života. I "obyčejné" potřesení rukou, lehké poklepání na rameno nebo letmý dotek na zádech hrají v boji s osamělostí významnou roli. 

Lidé žijící bez partnera

Další skupinou, která je silně zasažená, jsou svobodní lidé a rozvedení rodiče. Tři ze čtyř lidí, kteří žijí sami, uvedli, že fyzický kontakt u nich není na každodenní bázi. A víc než polovina uvedla, že se často cítí osaměle. U rodičů samoživitelů jsou to dokonce dvě třetiny. 69 % rodičů také řeklo, že by si přáli více objímání. To je o 9 % více než u celosvětového průměru. Bez druhé polovičky, se kterou by mohli lidé sdílet své starosti a rozdělit si péči o domácnost a o děti, to mají tito lidé teď velmi těžké. 
 

Lidé ve věku 50 až 69 let

Podle průzkumu třetina lidí ve věku 50 až 69 let nezažila během celého týdne před výzkumným rozhovorem žádný fyzický kontakt. 3 ze 4 respondentů uvedli, že v dnešní době je mnoho překážek, které jim ve fyzickém kontaktu brání. Pouze 57 % ale uvedlo, že by si doteků přáli více. To je méně než celosvětový průměr, který je 61 %. A co z toho vyplývá? Že starší lidé se s menší mírou fyzického kontaktu postupně smíří a už jim ani neschází. 

Teenageři

I když se to může zdát jako nemožné, je tu jedna skupina, která je vůči pandemii poměrně odolná: Teenageři. U téměř třetiny respondentů ve věku 16-19 let pandemie naopak fyzický kontakt zvýšila. Jsou totiž doma se svou rodinou. 72 % uvedlo, že se jejich vztahy s rodinou během pandemie prohloubily (celosvětový průměr je 62 %). Samozřejmě také tráví více času na sociálních sítích (82 % oproti celosvětovému průměru 61 %). U teenagerů se tedy zdá, že větší míra kontaktu s rodinou v kombinaci se sociálními sítěmi do značné míry kompenzuje narušení běžného režimu a nedostatku kontaktu s přáteli.
„Každý třetí člověk uvedl, že současná míra fyzického kontaktu je velmi nízká.“

Kompenzace ztraceného času po pandemii

I když pandemie ještě není za námi, všichni už nedočkavě vyhlížíme budoucnost, která nám umožní vidět se s přáteli a rodinou. Po několika měsících izolace si mnohem více vážíme fyzického kontaktu. Alespoň to tedy tvrdí naše výzkumy.

Podle našeho průzkumu se lidé budou (co se fyzického kontaktu týče) zaměřovat spíše na kvalitu než na kvantitu. To znamená, že spíš než 1 000 přátel na sociálních sítích, si budeme udržovat pár blízkých přátel v reálném světě. Více než třetina respondentů uvedla, že si budou více vážit svých přátel a rodiny. Téměř polovina respondentů v Brazílii, Jihoafrické republice, Velké Británii, USA a Itálii uvedla, že po skončení pandemie budou své rodině a blízkým věnovat více času. Očekáváme, že se sníží i míra virtuálních kontaktů. Čtvrtina lidí ve věku 16-19 let uvedla, že se chtějí dlouhodobě více věnovat své rodině. 

Všechny věkové skupiny mají jedno společné, pandemie v nás vyvolala stejnou touhu po doteku jako máme např. po jídle. Každá třetí osoba ze všech zemí uvedla, že současná míra fyzického kontaktu je velmi nízká a nedostačující. Stejně tak lidé uvedli, že to ihned po skončení pandemie chtějí napravit. Tři ze čtyř Brazilců a Italů uvedli, že pandemie je přinutila toužit po fyzickém kontaktu více než kdy dříve. 
„V budoucnu nebudeme brát fyzický kontakt jako samozřejmost.“

Začněme si více vážit doteků

Jedna věc je jistá: Navrácení se do stavu před pandemií bude chvilku trvat, něco si z pandemie ale přeci jen necháme – vděčnost. Budeme si více vážit kontaktu se svou rodinou i přáteli, budeme pečovat o své fyzické i psychické zdraví. A hlavně: Budeme se sebe navzájem více dotýkat. 

O studii

Výzkum NIVEA provedl Mindline, nezávislý výzkumný ústav, jako online průzkum u 11 706 lidí v následujících 9 zemích (přibližně 1 000 respondentů na zemi): Austrálie, Brazílie, Francie, Německo, Itálie, Jižní Afrika, Jižní Korea, Spojené království a USA. Respondenti průzkumu byli ve věku 16 - 69 let a šlo o reprezentativní vzorek na základě pohlaví, věku, regionu a pracovního statusu. Databáze pro tuto studii je od dubna (17. týden) do srpna (32. týden) 2020, práce v terénu v Evropě bude pokračovat až do října.