Celosvětový průzkum 2020

STATISTIKY LIDSKÉHO DOTEKU - BENEFITY, ÚSKALÍ, ŘEŠENÍ

Stává se z nás bezkontaktní společnost? Je lidský dotek stále vzácnější součástí našich životů? Nový celosvětový výzkum potvrzuje, že klíčem ke šťastnému životu je právě dotek. Proč je jich v našich životech čím dál méně?

„Devět z deseti lidí souhlasí s tím, že klíčem ke štěstí je dostatek fyzického kontaktu s ostatními lidmi.“

Doteky jsou součástí našeho života – Při jejich nedostatku se cítíme osaměle a nešťastně

Forem doteku je hned několik. Některé vyhledáváme více, jiné zase méně. Objetí s kamarádkou, pusa s přítelem, potřesení rukou s nadřízeným. Ať už se jedná o jakoukoliv formu doteku, z celosvětového průzkumu vyplývá, že dotek má na většinu z nás velmi pozitivní účinky. Všech respondentů jsme se zeptali, jaké asociace se jim ve spojení s dotekem vybaví. Na prvních třech místech se umístila láska (96 %), náklonnost (96 %) a péče (95 %). Touha o sebe navzájem pečovat a udržovat fyzický kontakt vládne napříč generacemi na celém světě. 9 z 10 lidí uvedlo, že za klíč ke šťastnému životu považují právě dostatek fyzického kontaktu. V dnešním světe je spousta kultur, sociálních bublin, různí se názory i pohlaví, ale na tomto se shodli všichni, bez ohledu na svůj původ či povahové rysy. 

Tato soudružnost se projevila i v dalších otázkách: 87 % lidí uvedlo, že fyzický kontakt je nezbytnou součástí našich životů a že z jeho nedostatku vzniká pocit samoty. 85 % lidí pak dotek vnímá jako to, co nás dělá právě lidmi a 81 % si myslí, že nedostatek doteků vede k většímu stresu.  

Jako vědci se zamýšlíme nad tím, zda je nedostatek fyzického kontaktu odrazem dnešní moderní doby a jestli může být více doteků prostředkem proti negativnímu vývoji moderní doby? 
„V metru jsem viděl muže, který se zhroutil a brečel. Všichni okolo ho ignorovali. Nechci být součástí takové společnosti.“

Pro dva ze tří lidí není dotek běžnou součástí jejich každodenního života

Z našeho výzkumu vyplynulo, že většina lidí nemá ve svém životě tolik doteků, kolik by si přáli. 64 % respondentů uvedlo, že fyzický kontakt pro ně není každodenní záležitost, a dalších 72 % si postesklo nad tím, že by si přáli ve svém životě více doteků. Jeden z pěti respondentů odpověděl, že den před tímto výzkumným  rozhovorem se s fyzickým kontaktem vůbec nesetkal. A polovina respondentů se nám svěřila s tím, že vnímají, jak četnost fyzického kontaktu v posledních letech upadá. Všechny tyto odpovědi značí jedno. Odborníci mají pravdu a skutečně dochází k deprivaci v důsledku nedostatku dotýkání se. To znamená, že se stáváme osamělejšími, zranitelnějšími a jsme více ve stresu. 

Lidé žijící na severní polokouli jsou více deprimovaní z nedostatku doteku než lidé žijící na jižní polokouli. Zatímco u lidí z jihu odpovědělo 17 %, že se den před výzkumným rozhovorem nesetkali s fyzickým kontaktem, ve Velké Británii to bylo 29 %, v Německu 28 % a ve Francii 21 %. Na druhou stranu v Brazílii bylo toto číslo pouze 12 % a v Indii dokonce 10 %. Zajímavé je, že čím více fyzického kontaktu naši respondenti měli, tím víc ho také chtěli. V Německu by si přálo více doteků pouze 63 % a v Británii 64 % lidí, kdežto v Brazílii 81 % a Indii 82 % dotazovaných. „Data ukazují, že lidé žijící v nějaké kultuře, vyhledávají fyzického kontaktu více, znají jeho hodnotu a ve svém každodenním životě doteky cíleně vyhledávají,“ říká Dr. Natascha Haehling von Lanzenauer, výzkumnice z Happy Thinking People, nezávislého výzkumného ústavu, který prováděl i kvalitativní výzkum.

Kromě demografických údajů jsme se v průzkumu zaměřili také na odlišné vnímání doteků u různých věkových skupin. Není žádné překvapení, že nejvíce doteků zažívají lidé ve věku 20-35 let a děti. Celkem 69 % respondentů v tomto věkovém rozmezí uvedlo, že fyzický kontakt je každodenní součástí jejich života. Také čísla v části průzkumu, zda se setkali s fyzickým kontaktem den před výzkumným rozhovorem, byly značně vyšší. Ať už jde o přátelské objetí s kamarády, držení za ruce a mazlení s partnery, nebo objetí s rodiči, tyto věkové skupiny zažívají sociálního kontaktu nejvíce. To se ale bohužel nedá říct o všech věkových skupinách. 

Lidé 50+ a bez fyzického kontaktu?

Lidé ve věku 50-69 čelí velké výzvě: A to vyrovnat se s úbytkem fyzického kontaktu. Právě v tomto období totiž doteků ubývá a lidé jsou stále více osamělí. Má na to vliv i pokles míry sňatků, prodloužení průměrné délky života, polyamorie a další vlivy moderní doby. Je tedy větší pravděpodobnost, že lidé budou žít ve stáří spíše sami než s partnerem nebo svou rodinou. Většina lidí v této věkové kategorii uvedla, že fyzický kontakt u nich není na denní bázi v jakékoliv podobě, ať už objetí, potřesení ruky, nebo pohlazení. Je ale překvapivé, že tito lidé po větší míře kontaktu a doteků ani nijak zvlášť netouží. Potřebu většího fyzického kontaktu zmínilo jen 63 % respondentů. Doktorka Antje Gollnicková z výzkumného ústavu Mindline uvedla, že lidé přizpůsobují míru doteků okolnostem ve svém životě: „Pokud žijí sami nebo mají zdravotní problémy, které brání častým dotykům, naučí se vyžadovat méně fyzického kontaktu, aby se vyhnuli zklamání.“
 
89%

si myslí, že nedostatek fyzického kontaktu má vliv na to, že se cítíme osaměle, i když na sociálních sítích máme spoustu kontaktů.

82%

si myslí, že sociální sítě mají negativní vliv na naši empatii.

have very busy lives; sometimes they don’t take enough time to connect with others

žije velmi uspěchaný život, ve kterém mnohdy nenachází čas na doteky s ostatními.

53%

uznalo, že tráví na sociálních sítích až moc času, který by mohli věnovat osobním kontaktům.

Hektický životní styl nás žene dopředu, ale zároveň od sebe

Na základě naší studie jsme zjistili, že vznikají stále nové a nové překážky, kvůli kterým máme méně fyzického kontaktu. Žijeme ve společnosti, která je stále mobilnější. Stoupla rozvodovost, lidé se stěhují po celém světě, opouští své rodné země, ať už kvůli politickým konfliktům, nebo touze budovat kariéru. Díky moderním technologiím a internetu můžeme sice zůstat s našimi nejbližšími ve spojení, ať už jsme kdekoliv, ale nic z toho nenahradí osobní kontakt. Měnící se sociální normy zároveň vyvolávají otázky, jaké formy dotyků jsou vhodné. Na otázku, proč si lidé myslí, že fyzický kontakt upadá, odpovídali, že za to mohou technologie, hektický životní styl a měnící se kultury. 
„Jé téměř nemožné potkat se s přáteli, všichni jsou stále zaneprázdněni.“

Připojeni k síti, ale odpojeni od sebe: Internetová generace

Vliv moderní technologie na množství našeho fyzického kontaktu si zaslouží pár řádků. 80 % respondentů si myslí, že stále vyšší doba strávená online má negativní vliv na naši empatii. A to vede samozřejmě k ochabnutí zájmu o doteky. Další výzkum zjistil, že obrazovky počítačů a telefonů nevytváří mezi lidmi jen fyzickou, ale také psychickou vzdálenost. Stírají hranice mezi realitou a fiktivním světem a otupují naše smysly a vnímání potřeb, ať už našich, nebo našich blízkých. A pokud si všímáte, že lidé čím dál tím méně rozumí emocím druhých, máte pravdu. Některé studie totiž potvrdily, že přesně toto je důsledek velkého množství času stráveného za obrazovkami počítačů a mobilních telefonů. Studie z University of California v Los Angeles z roku 2014 zjistila, že žáci šestého ročníku, kteří byli pět dní bez moderních technologií, uměli mnohem lépe číst emoce než jejich ostatní vrstevníci. 

Kromě toho, jaké technologie používáme, záleží také na tom, kolik času jim věnujeme. 53 % respondentů odpovědělo, že právě velké množství času stráveného za obrazovkou mělo vliv na snížení fyzického kontaktu v jejich životě. Takto odpověděli především respondenti v Indii (70 %) a v Thajsku (69 %). Náš respondent z Indie se nám svěřil: „Když se dvakrát ročně vrátím z velkoměsta domů za svou rodinou, chci s nimi aktivně trávit čas. Můj bratr ale stále sedí u svého počítače, nemluví a pořádně se na mě ani nepodívá. Je to smutné!“. Data ukázala také značné výkyvy v čase stráveném online u jednotlivých generací. Pouze 33 % lidí ve věku 50+ uvedlo, že právě moderní technologie jim brání ve fyzickém kontaktu. U mileniálů bylo toto číslo 65 %. 

Zaneprázdněný život:
Nekonečný závod s časem a touha mít stále vše hotové

Obrazovky telefonů a počítačů ale nejsou to jediné, co ovlivňuje četnost našeho fyzického kontaktu. Studie prokázaly, že k samotě a dotekové deprivaci přispívá také hektický životní styl. 72 % lidí uvedlo, že pro ně není dostatek fyzického kontaktu životní prioritou. 64 % uvedlo, že jsou příliš zaneprázdnění na to, aby si našli čas na svou rodinu a přátele. Jeden respondent z Číny nám řekl, že setkat se s jeho přáteli je téměř nemožné, protože jsou neustále zaneprázdnění.

Tento „trend“ platí zejména pro mileniály (72 %) a rodiče (71 %). I když jsme předtím uvedli, že tyto dvě skupiny mají nevětší sociální kontakt, zároveň z jejich odpovědí vyplynulo, že by si přáli mnohem více objetí (uvedlo 76 % mileniálů a 78 % rodičů).

Fyzický kontakt s jinými lidmi nám velmi často nahrazují právě chytrá zařízení. Místo toho, abychom chytli za ruku svého partnera, držíme v ní mobilní telefon. 51 % mileniálů a 48 % rodičů uvedlo, že při videohovorech se svou rodinou či přáteli někdy hladí obrazovku prstem a přejí si, aby to byl skutečný dotek.

Sociální normy: Jaká míra doteku je přijatelná?

Kromě moderních technologií a zaneprázdněnosti si 8 z 10 respondentů myslí, že i sociální norny mohou omezovat míru našeho fyzického kontaktu. Největší bariérou se sociální normy stávají v zemích patřících do Commonwealthu, tedy například v Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu nebo v Barmě. Právě v těchto zemích se lidé obecně dotýkají méně než lidé žijící v jižní Evropě nebo Jižní Americe, kde je objetí běžnou součástí pozdravu. Respondenti ze zemí patřících do Commonwealthu uvedli, že často neví, co se považuje za přijatelnou formu doteku při pozdravu a jsou z toho rozpačití. Více než ¾ lidí uvádí, že právě nejistota a ostych jsou překážkou ve vřelém pozdravu s objetím či podáním ruky. Toto číslo bylo ještě vyšší například v Číně, Indii a Thajsku (85 %). Dalších 69 % lidí uvedlo, že při pozdravu čekají, až udělá první krok druhá osoba. Tato odpověď byla velmi častá zejména u mužů.

89 % mužů a 88 % žen si myslí, že fyzický kontakt je klíčem ke šťastnému a spokojenému životu. Přesto 76 % mužů uvedlo, že jsou si často velmi nejistí v tom, jaká míra doteku je vhodná. U žen to bylo o 5 % méně. Zároveň i více mužů uvedlo, že by si přáli ve svém životě více objetí (73 %). Možná je to i tím, že 20 % mužů nezažilo den před výzkumným rozhovorem žádný fyzický kontakt, oproti 14 % žen. 

Je zřejmé, že muži touží po větší míře fyzického kontaktu, ale bojí se udělat první krok. Také se ukázalo, že menší míru fyzického kontaktu zažívají muži, na které jsou kladená společenská očekávání, nebo jsou v pasti genderových stereotypů. Myslí si totiž, že by doteky byly považovány za příliš ženské. Stejně tak je to s vyjadřováním emocí, které v sobě muži spíše potlačují. Z průzkumu také vyplynulo, že se muži bojí, aby jejich fyzická náklonnost nebyla označována jako sexuální obtěžování. Pár mužů se nám dokonce svěřilo s tím, že se bojí přijít do fyzického kontaktu se svými dětmi. Jeden tatínek z Německa se nám svěřil: „Cítím se nepříjemně, když si mi má dvanáctiletá dcera sedne na veřejnosti na klín. Bojím se, aby mě lidé nepovažovali za pedofila.

Sociální normy nám mohou v kontaktu zabraňovat

Globální statistiky:
Sociální normy mohou lidskému kontaktu bránit

 

Mezera v našich znalostech: Neuvědomujeme si fyziologické přínosy doteku

Psychologické přínosy fyzických doteků nám jsou všem jasné. Proto jsme se v naší studii NIVEA zaměřili i na fyziologické přínosy. Když jsme se účastníků průzkumu zeptali, jaké přínosy si myslí, že by to mohly být, nevěděli. Více než třetina lidí netušila, že fyzický kontakt snižuje hladinu stresových hormonů, a více než polovina nevěděla, že posiluje imunitní systém. 86 % respondentů uvedlo, že jim tyto informace přijdou natolik důležité, aby zařadili do svého života více doteků a osobního kontaktu. A to nás přimělo položit si otázku: Kdyby lidé věděli, jaké všechny výhody má fyzický kontakt, dopřávali by si ho více?

Podle výsledků průzkumu ano. 92 % respondentů si myslí, že o pozitivních účincích doteku by se mělo více mluvit a 85 % dokonce uvedlo, že by mělo existovat hnutí, které by o tomto tématu dělalo osvětu. Možná to není špatný nápad. Lidé by získali informace a znalosti o tom, jaké přínosy pro nás fyzický kontakt má, a třeba by začali dotek sami vyhledávat. 85 % lidí také řeklo, že by se na toto téma mělo mluvit už na školách. 

Sice není pravděpodobné, že bariéry lidského doteku přes noc zmizí, ale díky informacím o pozitivních účincích by se nám mohlo podařit zvýšit množství fyzického kontaktu ve společnosti.

O studii

Výzkum NIVEA prováděl Mindline, nezávislý výzkumný ústav. Výzkumu se zúčastnilo 11 198 lidí v 11 zemích: Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Německo, Indie, Itálie, Jižní Afrika, Thajsko, Spojené království a USA. Respondenti byli ve věku 16-69 let a šlo o reprezentativní vzorek na základě pohlaví, věku, regionu a pracovního statusu. Studie byla provedena v období od října 2018 do března 2019. Kvantitativnímu výzkumu předcházely diskuse cílových skupin v 11 zemích, které provedl nezávislý výzkumný ústav Happy Thinking People.